Jsme finančně negramotní

23/04/2014

Nemusíte mít ekonomické vzdělání, abyste pochopili, že když budete utrácet víc, než vyděláte, řítíte se do průšvihu. Přesto existuje spousta lidí, kteří o penězích nepřemýšlejí, půjčují si i na dovolenou, podepisují důležité smlouvy bez čtení. Souvisí to s finanční gramotností a s tou jsme na tom
bídně. My ženy víc než muži.

Když se rozváděla, byla psychicky na dně, a tak jí síly zbývaly sotva na řešení akutních problémů. To bylo bydlení a péče o děti. Jenže pak na dvaatřicetiletou Kateřinu dolehly další vážné potíže – ty finanční. „Jako bych v době po rozvodu vypnula mozek. Chtěla jsem, abych všem ukázala, že se zvládnu postarat o sebe i děti. Pronajala jsem si byt, aniž bych přemýšlela nad tím, že je příliš drahý. Hlavně že byl kousek od školy, kam chodily děti. Koupila jsem auto, abych nebyla na nikom závislá, ale už jsem neřešila, že ho budu splácet pět let,“ vzpomíná.
Na začátku vše financovala z vyrovnání, které dostala po rozvodu. Jenže úspory se ztenčovaly, splátka leasingu a drahý nájem odčerpávaly skoro všechno. „Nebyla jsem zvyklá hospodařit sama. Brzy po svatbě jsem šla na mateřskou a finance vedl muž. Nevěděla jsem, kolik splácíme hypotéku, jaké platíme účty. Když jsem chtěla na dovolenou, zaplatil to on a já jsem měla jen mlhavé tušení, kolik vše stálo. Bylo to pohodlné a dneska už vím, jak jsem byla hloupá,“ říká dvojnásobná matka.
Přiznává, že před svým karambolem považovala dluhy za doménu nezodpovědných a méně inteligentních lidí, proto se také dlouho za své potíže styděla a nikomu nic neřekla. Částečně měla pravdu. Do finančních problémů skutečně častěji,zahučí‘ lidé ze sociálně slabších vrstev, ale není to pravidlo. Finanční komplikace se nevyhýbají ani těm vzdělanějším a informovanějším. Někdy stačí, když se rozvedete jako Kateřina. Nebo nečekaně přijdete o práci, případně přeceníte svoje možnosti, vezmete si vysokou hypotéku a nezvládáte splácet, neboť se objevily další výdaje. Anebo těžce vydělané peníze špatně investujete a přijdete o ně.
Že se to stává mnoha lidem, není náhoda, neboť patříme mezi nejméně finančně gramotné národy na světě. Bez ohledu na inteligenci nerozumíme smlouvám, které uzavíráme, a klidně je podepisujeme bez čtení.
Nevíme si rady se spořením ani s úvěry, takže se není čemu divit, že tolik lidí vytlouká klín klínem a dluhy řeší tím, že si vezmou další půjčku.
„Správně spočítat úroky ve finančním testu dokázalo jen třiačtyřicet procent Čechů, přitom se jedná o základní finanční produkt, ke kterému stačí znalost malé násobilky,“ upozornila generální ředitelka ING Pojišťovny Renata Mrázová na výsledky průzkumu, který pojišťovna provedla před třemi roky. Tehdy mimo jiné zjistila, že hůř než Češi už jsou na tom s finanční gramotností jen Mexičané a Slováci.
Smutná statistika má příčiny v nedávné minulosti. Protože před revolucí skoro nikdo nic neměl a neexistovaly žádné bankovní produkty, nebylo třeba se vzdělávat ve finančnictví. Tím se stalo to, že starší generace ustrnula ve vývoji a nedokáže se zorientovat v dnešním světě se všemi možnými debetními kartami, podílovými fondy a kapitálovým pojištěním. A protože se tito lidé nikdy neučili, jak nakládat se svými penězi, neměli potřebu v tomto směru vzdělávat další generaci. Nemůžeme se proto divit, že teprve ve 21. století se u nás mluví o tom, že by se finanční gramotnost měla stát součástí osnov na školách, což je velmi záslužná myšlenka, jen má mnoho let zpoždění.

PŮJČKA NA SPLÁTKY DLUHU

K jisté negramotnosti se ostatně přiznala i Kateřina z úvodu článku. Překvapilo ji, kolik nástrah může mít úvěr a jak snadné je podepsat nevýhodnou smlouvu. Naštěstí se vzpamatovala včas, než zakročil exekutor. Požádala o pomoc finanční poradkyni. „Poprvé v životě jsem si musela zapisovat veškeré výdaje, abychom se dobraly toho, na co mám a co si musím odpustit. Bylo to tvrdé, ale teprve když jsem svoje hospodaření viděla na papíře, došlo mi, že dlouhodobě utrácím víc, než jsem schopná vydělat. Postupně jsem se dostávala z dluhů a po roce a půl mám dokonce malé úspory, díky nimž jsem se hodně zklidnila,“ dodává Kateřina.
Přestože má středoškolské vzdělání i zázemí v rodině, splňuje jeden z předpokladů lidí, kteří se nejčastěji utápí ve finančních problémech: jako matka samoživitelka zůstala po rozvodu na všechno sama. Azylové domy jsou plné takových příběhů.
V jednom z nich figuruje matka, kterou z dluhů vysekali až lidé z Nadačního fondu J&T. „Byla šestým rokem na mateřské, když od ní odešel manžel. Trvalo dlouho, než si našla práci, otec navíc neplatil na děti, a na ženě zůstávaly všechny složenky. Dostali jsme se k ní v době, kdy neměla ani na nájem, který jsme za ni zaplatili. Jinak by skončila v azylovém domě, odkud je návrat velmi složitý. Najednou musíte zaplatit nejen nájem, ale i kauci na nový byt,“ říká Gabriela Lachoutová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu J&T. Ten pomáhá lidem, kteří se ocitli na dně. Cílem však není dotovat takové, kteří mají dluhy a čekají, že je za ně někdo vyřeší. Finanční pomoc nadace je určená pro ty, kteří mají snahu, jen potřebují překlenout kritický moment. A kteří mají děti. „Nejprve jim pomůžeme z akutní krize. Někdy zaplatíme nájem, jindy třeba obědy pro dítě ve školní jídelně. V další fázi už nabízíme jinou pomoc – poradíme jim, jak nakládat s financemi. Učíme je, aby si udělali plán toho, co všechno musí v daném měsíci zaplatit, a aby si tvořili rezervy,“ vysvětluje Gabriela Lachoutová.
To je nejčastější problém lidí, kteří pocházejí z rodin, v nichž se nenaučili hospodařit, nebo přímo z dětských domovů.
Neznají hodnotu peněz. Když je mají, začnou bez rozmyslu utrácet. Nedochází jim základní pravidla, že si mají dát něco stranou pro případ, že se třeba rozbije pračka.
Když Česká televize před rokem vysílala první řadu dokumentárního cyklu Čtyři v tom, jednou z účastnic byla samoživitelka Lucie. Procházela tehdy těžkým obdobím: žila sama, protože na rodinu nemohla příliš spoléhat, a porodila dceru, o kterou nejevil její otec zájem. Byla závislá na sociálních dávkách, často neměla peníze ani na plenky. A pak přišla scéna, kdy Lucie přiznává, že dostala najednou porodné a mateřskou, celkem 19 tisíc. Začala dychtivě nakupovat: oblečení včetně luxusního spodního prádla, hračky, lehátko pro dceru a pak ještě spoustu dárků pro bratra. Měla přitom v té době dluh dvanáct tisíc. A tak Lucie při natáčení dostane logickou otázku od štábu: „Nepřemýšlela jsi, že vezmeš porodné a smázneš dluhy?“ Mladá matka sice připustí, že o tom přemýšlela, ale opravdu jen chvíli. A jestli lituje toho, že vše utratila. Ne, nelituje.
„Spousta lidí řeší akutní problém a vůbec jim nedochází následky,“ vysvětluje podobné chování Gabriela Lachoutová.
Nemusíte přitom pocházet z rodiny, v níž se žilo ze dne na den, finanční problémy mohou přijít nenadále. V době krize spousta zaměstnavatelů propouští lidi bez odstupného. Takto postižená rodina se pak ocitá v nebezpečné spirále: nemají peníze, práce v nedohlednu a z televize útočí reklama na nejrůznější půjčky. Jenže tito lidé se nevyznají v terminologii a nedopočítají si, kolik zaplatí na úrocích. Nebo slyší, že v případě nouze mohou odložit splátku, a už jim nedojde, že takové zpoždění zřejmě bude mít nějaké následky.

DEJTE DĚTEM KARTU

To, jak umíme nakládat s vlastními penězi, určuje naše finanční gramotnost neboli soubor znalostí a dovedností, které nám umožňují porozumět financím a správně s nimi zacházet v různých situacích. A právě v tomto ohledu si Češi vedou mizerně, pouhá pětina lidí financím skutečně rozumí. Ukázal to průzkum pojišťovny ING z roku 2011. Když ho pojišťovna o rok později zopakovala, výsledky byly ještě horší – dobré znalosti mělo jen 14 procent respondentů. Záchranou paradoxně není ani ekonomické vzdělání, neboť lidé znalí základů ekonomie v testech též propadli. A souboj pohlaví? Muži jsou na tom jednoznačně lépe. Mezi těmi, kteří dosáhli výborných znalostí, byli ze tří čtvrtin muži. Hodně to souvisí s tím, že finance v rodinách nejčastěji spravují právě pánové.
Aby těch špatných zpráv nebylo příliš, je tady i jedna příznivá: máme slušný přehled o tom, kolik utrácíme. Většina domácností si vede rozpočet. „Finanční rezervu mají tři čtvrtiny domácností, polovina by s penězi vyžila tři a více měsíců. Tato tendence je zřejmě důsledkem krize, která nás přiměla šetřit a myslet i na horší časy,“ dodává Renata Mrázová.
Horší je to s tím, že se neorientujeme ve spoření, takže ušetřené peníze neumíme zhodnotit, a nejvíc plaveme v úvěrech, konkrétně nedovedeme spočítat úroky. To je velký problém v době, kdy na nás útočí různé nebankovní instituce s nabídkami půjček a podmínky bývají – slušně řečeno – nevýhodné. Je však naivní si myslet, že se finanční gramotnost národa sama od sebe zvedne. Experti na finance se domnívají, že lépe na tom bude až nová generace. Ta, která teď sedí v lavicích základních škol a od září dostane do osnov povinně nový předmět – finanční gramotnost. „Každý žák by po ukončení základní školní docházky měl umět nakládat s penězi v praxi, umět sestavit rozpočet domácnosti, spravovat své finanční závazky a orientovat se ve finančních produktech,“ řekl serveru Finance.cz Jindřich Fryč z Ministerstva školství.
Vzdělávat byste své děti měli však i vy, rodiče. Když to zanedbáte, vychováte člověka se špatnými návyky, který se snáz zadluží a bude víc utrácet. Výchovu je nutné začít od útlého věku. Nebojte se dát už ve druhé třídě dětem do ruky platební kartu, učte je s ní zacházet. Porcelánové prasátko je sice fajn, ale v dobách internetového bankovnictví byste měli dítě vést tak, jak si žádá doba. „Na prvním stupni základní školy by dítě mělo vědět třeba to, že když dostane nějaké peníze, může část utratit a část si ušetřit. Na druhém stupni přichází na řadu rodinné hospodaření. Děti si v tomto věku začnou více uvědomovat, za co všechno musí rodina měsíčně platit,“ říká Kateřina Lichtenberková, manažerka projektu Finanční gramotnost do škol. Tento portál (www.financnigramotnostdoskol.cz) poskytuje spoustu informací, ať jste rodič, nebo učitel, který vyučuje finanční gramotnost.

BÍDA, NEBO VYSOKÉ NÁROKY?

Základem finanční gramotnosti je mít přehled o svých penězích a vědět, jak s nimi naložit. V téhle banální poučce se skrývá ještě jedna zásadní rada: nekoukejte po věcech, na které nemáte, a nelitujte se, že nemůžete jet dvakrát ročně na dovolenou jako vaši známí. V tomto duchu mluví i autorka knihy Kde rostou peníze? Denisa Prošková: „Ze všeho nejdůležitější a nejtěžší je naučit se peníze nezávidět. Smířit se s tím, že vedle nás bude vždycky někdo, kdo jich má víc.“
Lidé často podléhají pocitu, že když nemají tohle a tamto, jsou chudí, a klidně se zadluží, jen aby si splnili sen. A často se domáhají i pomoci od ostatních, na kterou nemají žádný nárok. „Stalo se nám, že jsme přišli do rodiny, která tvrdila, že nemají žádné peníze a potřebují pomoc, přitom v obýváku byla plazmová televize. To, že někdo nemůže jednou ročně na dovolenou, neznamená, že je sociálně slabý,“ říká Gabriela Lachoutová.
Na nářky o tom, jak jsme na tom zle, doporučuje vyjet ven mimo vyspělý svět – existuje spousta zemí, kde se mají opravdu špatně a chybí jim peníze i na jídlo. Když to uvidíte, nebudete brečet, že musíte jezdit ojetým autem. Budete spokojení za to, co máte, a nebudete si brát zbytečně půjčky. Když se k tomu ještě občas začtete do informací ze světa peněz, finanční gramotnost národa se odpíchne ode dna a poroste. *

***

ČEŠI A JEJICH PENÍZE

ZA CO NEJVÍC UTRÁCÍTE?
domácnost 30 %
potraviny 28 %
spoření 11 %
doprava 10 %
oblečení 8 %
zábava 6 %
jiné 6 %

DODRŽUJETE VÁŠ MĚSÍČNÍ ROZPOČET?
většinou ano 59 %
vždy 8 %
někdy jej přečerpám 27 %
vždy jej přečerpám 3 %
nevím 1 %

JAK BYSTE REAGOVALI PŘI SNÍŽENÍ PŘÍJMŮ DO RODINNÉHO ROZPOČTU?
nejel(a) bych na dovolenou 62 %
začal(a) bych více šetřit energiemi 48 %
omezil(a) bych nákup luxusního zboží 44 %
přestal(a) bych chodit na večeře do restaurace 42 %
našel/našla bych si další práci 37 %
zrušil(a) bych předplatné 35 %
méně bych cestoval(a) 34 %
chodil(a) bych více pěšky 27 %
trávil(a) bych více času doma 23 %
vyhýbal(a) bych se nákupu přes kreditku 17 %

CO BYSTE UDĚLALI S NEČEKANĚ NABYTÝMI PENĚZI?
část bych dal(a) na spoření 45 %
zaplatil(a) bych dluhy 36 %
nakupoval(a) bych, až bych vše utratil(a) 14 %
pozval(a) bych dobré přátele na luxusní večeři 3 %
šel/šla bych do kasina a všechno vsadil(a) na červenou 1 %
zvýšil(a) bych příspěvek na charitu 1 %

Vážíme si vašeho soukromí

Jsme finančně negramotní